O knize: rok / „Nemůžeme říct, kdo jsme nebo kde žijeme. To je velmi riskantní a musíme být extrémně opatrní. Nikomu nevěříme, protože když nás objeví... no, prostě jim nedovolíme, aby nás našli. Hlavní věc, kterou potřebujete vědět, je, že jsme všichni ve velkém nebezpečí. Vše. Dokonce ani ty.“ Tentokrát jsem neměl ruce ani nohy... Nic z mého vlastního těla nerezonovalo s tímto novým obrazem, jen moje oči a ocas. Moje nohy prostě zmizely. Ruce se zkroutily a vypařily. Slyšel jsem v těle zaskřípání: kosti změkly a spojily se dohromady a vytvořily páteř hada. Tělo bylo děsivé a zvláštní. Stal jsem se bytostí bez oddělených částí. Cítil jsem, jak hadovo vědomí proniká skrz mé vlastní. Bylo to pomalé, klidné, neuspěchané. Skutečný mozek predátora. Lovec. Chladný, opatrný zabiják. Nebyl v něm žádný strach. Nebyla v něm žádná čest. Nebyli tu žádní přátelé, o které by se bylo třeba starat, žádná rodina, která by byla zklamaná, žádné zákony, které by bylo třeba porušovat. Necítil se osamělý. Had je vždy osamělý.